Ponorní policisté, zvaní žabí muži, kteří mají na starosti velení skupiny pod vodou policejního oddělení Adana, se účastní přírodních katastrof i pod vodou.
Osm potápěčů přidělených do čela skupiny Policie pravidelně trénuje a trénuje, aby byli schopni plnit své náročné podvodní povinnosti za všech klimatických podmínek.
Žabí muži, kteří se udržují v kondici potápěním, se podílejí na hledání podvodních důkazů, záchraně těch, kterým hrozí utonutí, exhumaci těl ztracených ve vodě a přírodních katastrofách.
Policie, 4 potápěči přidělení z Adany, se podílela na úsilí najít matku a dceru, které zmizely při povodni, ke které došlo po přívalovém dešti 15. března v okrese Tut v Adıyamanu.
Zástupce komisaře Mehmet Salih Küçük, který se účastnil povodňové katastrofy v Adıyaman, uvedl, že jsou vždy připraveni na těžké úkoly.
Küçük vysvětlil, že byli rychle převedeni do regionu, jakmile byli přiděleni k povodňové katastrofě, a pokračoval takto:
„Byli jsme v okrese Tut Adıyaman v záplavové oblasti. Bohužel jsme přišli o 2 naše občany. Snažili jsme se dostat k jejich tělům, jedné z nich matky a jednoho dítěte. Naší primární povinností při pátracích pracích je dostat se k našim občanům živé, ale od doby, kdy uplynul čas, jsme se snažili alespoň splnit naši poslední povinnost vůči jejich rodinám a najít jejich těla. Pátrací činnost jsme zahájili z oblasti, kde povodeň zasáhla první kontejnery. Naše pátrání pokračovalo v blátě a bahně. Místy byla hladina bahna nad úrovní našich ramen. Jako žabí muži vstupujeme do těchto slizů beze strachu.“
Sliz byla věc, která nás nejvíce vyzývala
Oktay Ekti, jeden z potápěčských policistů, řekl, že slouží také při přírodních katastrofách.
Ekti uvedl, že se podíleli na pátracích a záchranných akcích v regionu po povodňové katastrofě v okrese Tut Adıyaman.
Ekti vysvětlil, že je to pro ně v povodni nejnáročnější věc:
„Scéna, kterou jsme viděli, když jsme šli, byla velmi smutná. Svou povinnost jsme začali plnit hned po odjezdu, abychom trochu zmírnili bolest našich občanů. Nejnáročnější věcí pro nás při plnění naší povinnosti byl sliz. V tomto slizu jsme plnili svou povinnost nejen jako supervizorka Adana Underwater Group, ale také spolu s dalšími žabími muži pracujícími v naší zemi, nezištně ignorující naše životy. Při povodňové katastrofě v Adıyamanu jsme se pokusili splnit svou povinnost tím, že jsme ignorovali naše životy, abych tak řekl, jak ve vodě, tak v bahně.“