Výstava HEP-SELF na digitální platformě

Výstava HEP SELF je na digitální platformě
Výstava HEP-SELF na digitální platformě

Samovýzkumná pracovnice Jale İris Gökçe/AngelRainbow přinesla výběr svých prací na téma „HEP-SELF“, které realizovala v letech 2010-2022, do digitálního prostoru a přinesla je publiku.

Umělec popisuje svou práci, kterou přenesl na digitální pole, těmito slovy:

"HEP-SELF"

Řekl někdo kapitalismus? Druhá dialektika otroků-pán, VŠE opraveno. Jde mezi námi samotářský mnich a říká, jako šaman, z pole urputného boje; "O jakém druhu rovnosti můžeme mluvit v hierarchickém vztahu nebo vztahu nadvlády?" VŠECHNO na zemi. Tohle je pozemské. Pokračovat, aniž by chyběl rytmus, puls, stejnost a jinakost života, občas vybočit z jeho cesty. Někdy naopak. Není možné myslet na celý život, který je beztak poezií? S novým náhledem. Nebylo to tak vždycky? To je poezie.HEPolan...Nedá se zachytit „poezie života“ Co s těmi, které se stanou náhle? V přestávce, zakončení, zapomnění? V životě, který je prchavý okamžik. Máme vytrvalost a přípravu? Naše moudrost! Naše odvaha! Veškerá poezie nám to našeptává. V té nejčistší, nejstarší, nejčistší formě. Tím, že VŠEM připomene, že jde o „umění umění“, aniž bychom byli uvězněni mezi obory. Volný, uvolnit. Pouze. Sám. Všechno je to poezie Možná teď musíme tu báseň přepsat. Poukázáním na to, že to druhé je vlastně poezie. Ale jak je to možné? očistit? Ve které řece?Možná návratem k naší podstatě, „místu, kde se schováváme“. Stejně tak s jednoslovnou, jednoslabičnou a jednopísmennou nekonečnou básní... S rozbitými písmeny plynoucími na černobílém pozadí... S tím, co je zde a co není... VŠECHNO. Dá se toto „stávání“ pojmenovat? S jeho melodií. Když se nám hlas zadržuje. Prostor. Hudba. Báseň. Barva. Ale VŠECHNO je to černobílé. Jako film. S naším tepem, naším neklidem, našimi slovy, našimi slabikami a tím, co skrýváme v našich dopisech... Naše alterace. Poslední kliknutí. VŠE s tím, co je, co bude... V našem životě na výrobní lince... VŠE s jednoslabičnou básní. VŽDY. S úctou k Nazımu Hikmetovi, nikdy nezapomeňte na báseň „I Want To Be Machined“. VŽDY.

Text díla AngelRainbow napsal Jale İris Gökçe. (2010-2021) Virtuální výstava sebevýzkumníka Jale İris Gökçe/AngelRainbow s názvem „HEP-SELF“ vazby Můžete sledovat.

KDO JE JALE IRIS GOKCE?

KDO JE JALE IRIS GOKCE

Sama sebe popisuje jako AngelRainbow, tedy „sebe výzkumník“. Vystudoval historii na istanbulské fakultě písma a malby na Atatürkově pedagogické fakultě Marmarské univerzity. Magisterské studium dokončil na Marmara University Social Sciences Institute. Doktorát z umění na Gazi University Fine Arts Institute dokončil svou diplomovou studií s názvem „Malba jako sebepříběh: Anatomie duhového anděla“. Se svými pracemi se zúčastnil mnoha skupinových výstav doma i v zahraničí. „Iris: Současnost výstav je daleko“ (Ankara 2013), „AngelRainbow“ (Soluň 2017), „Chaos“ (Istanbul 2019) a „Pandemi! Je problém také já?" (Istanbul 2020), „AngelRainbow&Self“ (Istanbul 2021), „Fragmented Self“ (Istanbul 2022), „HEP Self“ (Istanbul 2022) jsou její samostatné výstavy v posledních letech. Své názory na umění a umělecké dílo vtělil do článku „Umělecké dílo jako objekt sebe sama“. Podle něj umění; Nereflektuje pouze realitu, přesahuje projekci a transformuje realitu. Dá se říci, že jde o snahu implementovat široce perspektivní chápání, které nelze redukovat na jediný pohyb a definici, a to tak, že v popředí zůstane zodpovědnost umělce. V tomto vztahu s realitou navázal snahu o společnost, svět a vesmír založený na sobě samém... Ve své umělecké tvorbě pokračuje ve svém ateliéru v Istanbulu a Ankaře.

Buďte první kdo napíše komentář

Nechte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*