Yörük Hatca Jsme na 100. výročí připomínkových akcí „Western Cilicia Kuva Nationality Squad, Victory and Pozantı Congress“…
"Horská hlava kouří / Stříbrný proud teče bez zastavení ..."
Tento hlas, který slyšíte, je Bolkar Scream ...
"Šel jsem tímto způsobem před 100 lety ..."
Před 100 lety a poté jsou zprávy mučedníků ... Podívej, jsou s námi Gazi Mustafa Kemal a Tekelioğlu Sinan Bey ... Gülek a Karboğazı jsou k nám úzcí ... Je tu výkřik vzdálených vzdáleností, je Varda ha… “V bitvě o Tarsus Bac Stream, na Rulerově zastávce; Francouzský kladívko zasáhlo Mollu Kerimovou v slepém křídle okřídlených ... “Bektashi Haydar, Arguvan, četl tento epos se svým slovem v ruce v ruce… Pro nacionalistické mučedníky; vesnická vesnice, oba oba, na Vysočině a od Taşeli k hoře Amanos, cestovali po celé Cilicii a bědovali nad Mollou Kerim…
V celé rovině byly slyšeny tyto bolestné zprávy ... Slzy dcery Fellah Lala-eyed, La Paz Pakize, zaplavily… Seyhan, Ceyhan, Göksu a Lamas Tea byly pokryty krví, přetékaly, naplnily… Belemedikli, Karaisalı, Arslan Köylü Yörük Ženy oblékly mauser a pero … Arabské a kurdské vrásky políbily pot, který zaléval zemi, zasáhl kotvu na nepřítele ... Odvážné a yeniceliské krásky, upadly do plamenů lásky, obrátily semah v té době ... Dadaloğlu si povzdechl, Karacaoğlan mlčel, jeho tiché srdce bylo označeno ... Ulukışla vlak maloval Pozantı 38 cestoval tunel nebo vlak? Žluté šišky padaly na kmen Sarıkeçili… Svátek borůvek, rohovníků, granátových jablek a citrusových květů začal… Čukurova kapstani byli pokryti žlutou žloutnou… Horská taurus rostla, Yaylacılar spálil henu, vzal… Tekir, Bürücek, Çamlıyayea, Gözne, , Kizilbağ, Soğucak, Bekiralan, Lískový pramen, Mihrican, Gülek, Sorgun, Krása, Malý lískový ořech, Balandız, Gökbelen, Kırobaşı, Bardat, Tersakan, Kozağaç, Uzuncaburç, Kestel, Kozlar, Söğütözü, Blow, Zvuk flétny se odrážel na náhorních plošinách Tarbazu, Meydanu, Karagölu, Yedigölleru a Bolkaru ... Mosty Varda a Karaisalı Canyon se staly kolejemi, yareny dosáhly starého věku, zastavily ... Göksu a řeka Seyhan tekly ke zdroji… Belemedik, pozantı vypálil Turkte… da ... Şekerpınarı teče do Ak Köprü… Ceyhan River se podívala vzhůru nohama v Düziçi… Byla jsem vymknuta na Tarsus American College… Studenti Düziçi Village Institute dali světlo na horu… Sarıkeçiliho valianty se spoléhali na Amanos… Feke, Tufanbeyli a Kozanští migranti se opírali o Aladag ... Avsarští buk byli lijáci, jejich mrazy byly mokré ... Mráz Demirkazikových mrazů byl vyřešen ... Sněženky a žluté krokusy se bouřily a krmily se ztracenou láskou.
Bolkar Cry, vycházející z břehů řeky Tarsu a průsmyku Pozantı Karboğazı, se ozýval na okolních svazích ... Mám také poděkování přátelům, kteří poslouchali tento příznivý hlas a nešetřili svými příspěvky pro tuto knihu: Publikováno v nakladatelství Kaynak Publishing v 35 svazcích. Ataturkova Kompletní práce „Členové redakční rady knihy“, „Vzpomínky na Frunze Turecko“ se stala Ahmetem Ekesem „Aralov - sovětský diplomat v Turecku Memoáry“, což překládá knihu Hasan Ali Eaton, „Ázerbájdžánský zástupce Ibrahim Abilov do příjezdu do Ankary“ Vyslanec ve výslužbě, historik, autor knihy, Dr. Bilâl N. Şimşir, můj učitel dějin umění Ahmet Akif Tütenk z Niğde High School (1969), který přeložil knihu „Niğde Tarihi“ od francouzského spisovatele Alberta Gabriela do turečtiny, Mehmet Öncel Koç, redaktor knihy „Niğde v národním boji“, „hlavní město Kappadokie“ Niğde ”autor knihy Ömer Fethi Gürer,„ Z minulosti do současnosti Niğde “autor knihy İsmail Özmel, autor„ Bor History “Emin Atlı,„ İsyan Günleri “autor knihy Hüseyin Yavuz, autor knihy„ Al Sana Bir Silah “Mustafa Ulusoy, z Ulukışla Investigativní novinář Sunay Türker, bývalý starosta Ulukışla Mehmet Tevfik Güney, důchodový poddůstojník Ali Demir z vesnice Ulukışla Horoz a mladý přítel kuvayského nacionalisty Özcan Demir, sumerolog Dr. Sestra Muazzez İlmiye Çığ (106), Ahmet Nadir İşisağ, autor knihy „Pozantı Belemedik“, Hikmet Öz, autor „History of Tarsus“, Fikret Ünver, autor „History of Mersin“, Neşri Atlay, autor knihy „Mut Tarihi“, „Adana City History“ „Autor knihy Cezmi Yurtsever, vnuk Arif İbrahim, jeden z nacionalistů vesnice Şeyhömer z Mersin Gülnar, spisovatel-básník Ali F. Bilir,„ Karanfil Reds Wither? “ Mehmet D. Babacanoğlu, autor časopisu Aykırı Sanat Magazine, který za svou práci obdržel mezinárodní ocenění, se zasazuje o Adviye a Özcana Kahramana, vnuky velitele národních sil Tarsu Molly Kerim Çeliktaş a Adana, Mersin, Pozantı, Niğde, Ulukışla, Tarsus, Sils, Všem přátelům v ADD, Kuvayı Milliye a War Veterans Association; Nekonečné díky starostům Adany, Seyhana, Çukurovy, Tarsu, Mersina, Muta, Silifke, Erdemliho, Anamura, Gülnara, Mezitliho, Yenişehira, Akdenize, Býka, Çamlıyayly, Niğde, Ulukışly, Ereğliho, Pozantıho a všech místních správců vlastenečtí přátelé před 100 lety přidali do Bolkar Cry výkřik s duchem solidarity svých předků, ohlašující kongres Pozantı a vítězství Karboğazı… Zatímco se sněženky vzbouřily, ze svahů hory Bolkar; aby obrovská lavina znovu padla na nepřítele ...
Pořádat hnutí Kuvvayı Milliye v regionu, zahájil v roce 1918 vysílání ve vlakovém voze v Pozantı; "Turecké noviny pro tiskové noviny Adana 102. Čestný rok a Ahmet Remzi nesoucí vlajku srdce, pan Cetin Remzi Hail Yüreğir ... Atatürkova adoptivní dcera Anadol Adilov a dny Národního boje na návštěvě Cilicia, Děkuji za příspěvky maršál Fevziho Çakmakova mučeného bratra, 57. pluku Topman Nazif Çakmak, vnuka Ayşe Filiz Çakmak, za její příspěvky…
Hakimi National Newspaper, 5 ve svém vydání datovaném říjnem 1920, byly hlavní zprávy následující: „TURECKO - bolševičtí spojenci v“ Spodní otočné tyto zprávy pokračovaly: „Nový Sovět ruku v ruce s Ruskem a novým Tureckem, svět je předvojem hnutí na záchranu imperialistického útlaku ...“ zprávy pokračovaly v li; Přátelství a solidarita, které začaly poté, co byly zdůrazněny dopisy mezi Atatürkem a Leninem, byly poslány ze Sovětského svazu do přístavu Inebolu; 3500 XNUMX zlatých rublů hovořilo o zbraních a vojenském vybavení. Jak je známo, některé z těchto zbraní a materiálů byly odeslány národnímu velení frontové síly Západní Cilicie.
26. prosince 1920, po náletu Pozantı-Karboğası, byl prapor 4 francouzských praporů a velitel major Pierra Mesnil a jeho manželka Edrige Aubry Mesnil, z nichž 44 byli doručeni do Národního shromáždění 630 lidí; Velitel čety Ulukışla Kuvayı Milliye čety Şevki Alpagut a jeho rodina napsali dopis z Francie. Psát si; Zdůraznili, že „Turci jsou velmi vstřícní a laskaví a dělají dobře, aby zapomněli na své zajetí“… přeji si dcery Şevki Alpagutů, İjlal a Perihan Alpagut, zdravý dlouhý život…
Jména místních vlastenců, kteří se účastnili Národní odboje Kuvvayı, byla pojmenována jako vesnice, aby si udrželi svou paměť naživu. V Adaně: Pro Saimbeyliho, Tufana Beyliho, Pozantılıho Tahtaciho Bey Black Jesus: Existují vesnice jménem Karaisalı, Hamidiye, Ömerli, Aşçıbekirli. V Tarsu jsou jména vesnic jako Aliağa, Alibeyli, Aliefendioğlu, Alifakı, Beydeğirmeni, poručík plukovník Şemsettin, Şehit İshak, Sarıveli, Pirömerli, Kurtmusa, Muratlı, Mahmutağa, Kızlmurat, Hasana, Hasana. In Ulukışla: Kvůli mozku červů Hasangazi, Alihoca, Eminlik, Hüsniye, Hacıbekirli, Şıhömerli, Emirlar, Ulukışlalı Kuvvacı; Pro Beığl, Çolak Kuvvacı: Jsou uvedena jména vesnic, jako jsou bez rukávů. Název vesnice Horoz má také význam pro kohouta, který vesničany probouzí a zabíjí je brzy.
Je to zajímavé, ale pravdivé; Tam, kde Kuvvayı Milliye Resistance pokračuje, se ukázalo, že většina dobrovolnických jednotek bojujících v popředí jsou Turkmen Yoruks a Tahtacı Alevi vesničané z kmene Sarıkeçili. 6 ze 2 vesnic účastnících se války v Pozantí jsou Alevi (Belemedik a Karaisalı) a 4 jsou vesnice Yörük. Například před touto válkou bylo 37 vesnic Turkmen Alevi v regionu Mersin a 39 v regionu Adana. Když jste doma v Cukurově a pohoří Taurus a znáte život kočovného života, migraci ze Seyilu do vysočiny, svobodného ducha hor, jste hosty stanů z černých vlasů těchto posledních kočovníků; Zdraví vás tři fotky: Atatürk, Hz. Ali a Hacı Bektaşı Veli. To musí být tajemství svobodných vlasteneckých lidí, kteří jdou vpřed k národním silám na frontě západní Cilicia…
V souladu s osmanskou ročenkou, zápis z Nezávislého soudu, Smlouvy o výměně, Tekelioğlu Sinan Bey a velení 11. divize Niğde, tajná korespondence, telegrafní texty a místní veřejné svědectví, zejména v tomto regionu (1918–1923); Stejně jako guvernér okresu Ulukışla Tayyar Bey je skutečností, že zde bylo mnoho pro-britských a francouzských lidí a rodin. Kromě toho v oblasti bylo mnoho vojáků a banditů. Zvláště; Kayseri Talas, Osmaniye, Zahrada, Kozan, Antakya, Adana, Mersin, Tarsus, Çiftehan, Ulukışla Merkez, Kılan, Ovacık, Tabaklı, İlhan, Maden (Hamidiye), Bor Merkez Orta a Sokubaşı Mahallesi, Kışıçışışşşşşşı, Někteří lidé a rodiny žijící ve vesnicích a osadách jako Fertek, Kumluca, Küçükköy, Keçikalesi, Aksaray, Gelveri, Ihlara, Gölcük, Uluağaç, Aktaş, Hasaköy, Konaklı, Dikilitaş, Çarıklı, Hançerli, Hamaml, Hamaml; Před burzovní dohodou (30. ledna 1923) nepodporovali hnutí Kuwaiti Milliye a zúčastnili se opačné fronty… Navzdory všemu samozřejmě oddaní lidé z těchto míst počítám a nemůžu pojmenovat; Ukázali skvělé příklady vlastenectví v Jemenu, Palestině, Tripolisu, Balkánu, Canakkale, Sakaryi, Dumlupinarských válkách a Kuvaya National Resistance. Většina z nich byli mučedníci ... Hrdinové této oblasti jsou známí na této posvátné cestě od spasení k založení. Pozdravy k odloučení Gülekli Yörük Hatca a čtyřicetileté ženě Kuvacı a v našem eposu byly jen jejich příběhy, které dávaly smysl v bolkarském výkřiku.
22. února 1920 k istanbulské vládě šejk ul-islám; Telegraf s názvem „Neexistuje žádné náboženství bez nezávislosti…“, Mufti z Kuvvacého Ulukışla, Mehmet Bahaeddin Efendi, byl na přední straně Mustafa Kemal Pasha. 29. května 1920, Tekelioğlu Sinan Bey, velitel obranné společnosti západní Cilicia se sídlem v Adaně, vydal velmi tajný a zvláštní oslavný telegram Ulukışla Kuvayı Milliye Detachment a 11. diviznímu velení Niğde za jeho vlastenecké oddanosti. ...
Na druhé straně Kuvvayı Milliye Ulukışla a Niğde Front; Zúžený profil Süleyman Çavuş-Gökalp (otec Tarik Buğry), Porsuk Gala Hasan, Beığllı Zahit Hoca, Molla Durmuş, Ebubekir Hazım Tepeyran z Niğde, inspektor Hilmi Bey, Mustafa Soylu, Halit Hami Mengi, Dellalzade Haci, Beman Fehmi Esen, Muhittin Soylu atd. Je také nutné si pamatovat vlastenecké nafty…
Zdravím vás znovu s „Tepeyranem“, dalším obličejem Národní bojové skupiny Niğde…
Ebubekir Hazım Tepeyran (1864-1947): Je synem manažera Niğde Tahrirat Bekira Beyzade Hasana Efendiho, pocházejícího z Niğdeeli Murata Pashy. Toto jméno si vzal jako své příjmení, protože se narodil v okrese „Tepe-viran“ v okrese Yenice, kterému místní obyvatelé v Niğde říkají „Tepeyran“. Vystudoval Niğde Junior High (střední školu). Jsem rád, že jsem dokončil stejnou střední školu (1970). Na soukromých lekcích se učil arabsky, persky a francouzsky. Budova guvernéra v Mosulu, Bitola, Bagdád. Po vyhlášení Konstituční monarchie působil jako guvernér Sivas a Ankara, guvernér Istanbul Şehreminlik a Bursa. Během období příměří působil dvakrát jako ministerstvo vnitra. Když byl na tomto postu, byl souzen a odsouzen k smrti u válečného soudu zřízeného okupační armádou z důvodu, že pomohl Kuvvayı Milliye a byl na poslední chvíli zachráněn; jeho trest byl přeměněn na vyhnanství (2). Když velkovezír Tevfik Pasha zrušil rozhodnutí o vojenském odvolání, tajně předal Anatolii. Na žádost Atatürka byl ankarskou vládou přiveden na guvernéry Sivas a Trabzon. V období republiky působil jako zástupce; Byl zvolen třikrát za zástupce Niğde. Byly vydány knihy poezie, monografie, příběhy a romány v turečtině a francouzštině. Jeho jediný román Küçük Pasha (1920) získal významné místo v turecké literatuře. Po románu Nabizade Nazım „Karabibik“ je druhým romanopiscem, který do naší literatury uvedl anatolskou vesnici a turecké vesničany. Napsal také své paměti. Tepeyran; Je dědečkem novináře, spisovatele, básníka Oktaya Akbala. On je známý pro další zdroj cti a knih Niğde ve válce za nezávislost a jeho literární články a mnoho knih publikovaných v Servet-i Funun Magazine. Ebubekir Hâzım Tepeyran, který je pýchou turecké literatury; (Kromě mého novinářského a spisovatelského přítele Hikmeta Altınkaynaka) nás hluboce bolí svědectví, že Niğdeliové neukazují potřebnou pozornost ...
Oslava 100. výročí; Mustafa Kemal Pasha, který se shromáždil 5. srpna 1920, první jiskra, první krok, první rozhodnutí, první výkřik národního zápasu, se zúčastnil 1. Pozantského kongresu; „Poprvé demokratickými volbami lidé projevili svou vůli a povolali celý islámský svět k jednotě a solidaritě“…
Mustafa Kemal Pasha, který přijel do Tarsu vlakem 18. března 1923; S hrdinou národních sil Adile Sergeant (Kara Fatma) sohbet Přečetl Historický projev k Tarsuské mládeži ...
Zároveň na frontě Cilicia (Çukurova), která sahá od Kozanu po Mut, která také bojuje s uprchlými bandity; Vlastenecká statečnost Taşeli (Mut-Silifke-Erdemli) Kuvvayı Milliye Detachment bojovala za osvobození Cilicie… 3. ledna 1922, Mersin a 5. ledna 1922, den osvobození Adany. S úctou se připomíná jako den, kdy byl každý rok psán svatý epos, který ohlašoval toto utkuyu… Toto vítězství: Ve světle 23. dubna 1920; Na této svaté cestě vedoucí k republikánským revolucím 29. října 1923, od osvobození k založení; Jednalo se o první jiskru, první krok, první přísahu, první a první projev… Jsme opět na cestě za stejným jazykem, stejnou vlajkou, stejnou zemí a stejným ideálem, znovu…
„Naše jazyková vlajka je turečtina; Z čtvrtí Karamanoğlu Mehmet Bey a jeho předchůdce Nure Sofi, který mu poradil, aby promluvil kdykoli, kdekoli a za všech podmínek; Zvuky Vysočiny Taşeli, které vyrazily ze svahů Ermenekovy Balkusanské vesnice a Mutovy Değirmenlikovy náhorní plošiny, také poslouchaly tento zvuk… Jas, který jde do zařízení, se svou instinktivitou a solidaritou otřásá a postaví se na obranu vlasti; Tím, že řekl: „Je vždy čas křičet lidové písně z úst“, zmocnil naši sílu ... Jiskra, která se stala před 100 lety, byl plamen 100 let později ... Křičela ... Je to tanec a zpívání našeho vzestupu v kruhu, vedle sebe a vedle sebe, v semahu a sama ... Všichni bohatí Naše láska, lidové písně, nářek, ukolébavky a eposy jsou důvěrným kvasinkem našich rozdílů a naší kultury společného života.
Pozdravujeme báseň „Síly národní krásy“; Láska Ruhi Su, hlasitý výkřik Çukurovy, tři Kemal (Tahir-Orhan-Yaşar) a Muzaffer İzgü a Yılmaz Güney, kteří skandovali píseň se slovy „Byli jsme plodinami, mlátili jsme.“ Naše ztracené naděje padají do snů; Karacaoğlan, který řekl: „Položil jsem mu sulcus na hruď“, a Dadaloğlu, který pokládal „Držel Gavur Mountain gıcı, boran“, znovu se zamiluje, jazyk ...
Pohoří Toros, Çukurova a Středozemní moře; pozdrav za toto ... No tak, drahoušku! Je čas migrovat… Otevřete dveře srdce, naše láska je sebil, k takovému vědomí… Píseň lásky znovu ozvěna z náhorních plošin… Naše naděje a utopie; „Intelektuální svoboda, svoboda svědomí, plně nezávislé Turecko! ..“ Anatolia a Çukurova 'Kemal nevyčerpatelná, smrt ... Láska lásky, neohrožená a věčná, tento Kuvvac vznešený hlas; Bolkar je výkřik, posvátné pozvání, které volá všechny ... Kemal Pasha oslovuje Tarsus Youth a básník opět stoupá; „Anatolia táhnoucí se od klisny jako klisna do Středozemního moře z Asie“ je hříbě revoluce, které stoupá ... Podívej! Chyba registrace světa… Dnes, 5. srpna 1920, se konal Pozantský kongres… K 100. výročí Dne poezie… Jezdci básní znovu pochodovali odkudkoli, Poezický pluk…
Anatolsko, Toroslar může, Çukurova milá oběť! ..
Buďte první kdo napíše komentář